Čeština 
English (UK) V obchodní praxi nezřídka dochází k tomu, že jsou využívány některé zákonné právní domněnky a fikce. Ty mají za cíl především zjednodušit případný proces prokazování konkrétních skutečností např. v oblasti doručování, plnění dluhu apod. Jsou často uvozeny slovy jako „má se za to, že“, „platí, že“. Příkladem zákonné domněnky je např. ust. § 573 OZ: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání…“. Jak je to ale s právními domněnkami a fikcí sjednanými ve smlouvě?
Dřívější judikatura Nejvyššího soudu se k používání smluvních právních domněnek a fikcí stavěla odmítavě. Stavěla totiž na předpokladu, že domněnky a fikce musí vycházet pouze z právního předpisu a tudíž není možné smluvně sjednat domněnku, která by nebyla zákonem upravena, popř. byla upravena odlišně. Jednalo se o velmi přísný výklad, který zasahoval do smluvní volnosti stran při sjednávání závazků.
Od tohoto názoru se Nejvyšší soud nicméně odklonil ve svém rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1001/2021 ze dne 23.03.2022. Soud dospěl k závěru, že sjednávání právních domněnek a fikcí v soukromoprávních smlouvách je přípustné za předpokladu, že směřuje k dovolenému právnímu následku a tyto domněnky a fikce nejsou v rozporu s kogentními ustanoveními zákona nebo dobrými mravy.
V daném případě Nejvyšší soud posuzoval právní domněnku, která zněla: „nedostaví-li se objednatel bezdůvodně a opakovaně (nejméně 2x) k přejímce díla …, považuje se dílo za řádně a včas předané“. Jedná se o praktické ujednání v případě smlouvy o dílo a Nejvyšší soud shledal, že taková domněnka není v rozporu s právní úpravou přejímky díla ani dobrými mravy a je tedy sjednána platně.
I když je samozřejmě třeba posuzovat každý případ zvlášť s ohledem na svá specifika, přesto se jedná o důležité rozhodnutí mající obecný přesah a které zdůrazňuje smluvní volnost stran, jakožto jednu ze základních principů soukromého práva. Lze nepochybně očekávat, že se právní domněnky a fikce z důvodu jejich praktičnosti stanou častější součástí smluvních ujednání.
