Nejvyšší soud v nedávném rozsudku ze dne 13. 12. 2023, sp. zn.  31 Cdo 2955/2023 dospěl k závěru, že zaměstnavatel může po dobu trvání pracovního poměru odstoupit od konkurenční doložky i bez uvedení důvodu, pokud se na tom se zaměstnancem v konkurenční doložce dohodl. Tím se Nejvyšší soud odklonil od své dosavadní judikatury a navázal na nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. II. ÚS 1889/19.

Zaměstnavatel a zaměstnanec se mohou platně dohodnout na tom, že zaměstnavatel je po dobu trvání pracovního poměru oprávněn od konkurenční doložky odstoupit bez uvedení důvodu nebo z jakéhokoliv důvodu, jehož naplnění hodnotí výlučně zaměstnavatel.

V posuzovaném případě se smluvní strany dohodly, že zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit, jestliže „podle svého volného uvážení dojde k závěru, že vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které zaměstnanec získal v zaměstnání u zaměstnavatele či jinak, by nebylo přiměřené a/nebo účelné, aby zaměstnavatel vůči zaměstnanci sjednaný zákaz konkurence vynucoval či na něm trval a hradil mu sjednané peněžité vyrovnání“. Nejvyšší soud se přiklonil k závěru, že je na zaměstnavateli, zda bude své obchodní tajemství chránit či nikoli.

Zaměstnavatel ale nesmí odstoupit od konkurenční doložky, pokud by tím zneužíval právo nebo jednal svévolně. Proto je dle Nejvyššího soudu podstatné:

• kdy k odstoupení od konkurenční doložky došlo a případně proč zaměstnavatel odstoupil až těsně před skončením pracovního poměru,
• proč je konkurenční doložka pro zaměstnavatele nežádoucí (např. zaměstnanec oproti předpokladu žádné know-how nenabyl),
• zaměstnanec si své budoucí zaměstnání nebo jiné kariérní uplatnění vybral právě s ohledem na svou vázanost konkurenční doložkou a zaměstnavatel o tom věděl a/nebo mohl vědět.

Pracovní právo je jednou ze specializací naší advokátní kanceláře. Budete-li mít zájem o naše služby v této oblasti, neváhejte nás kontaktovat.