Soudní řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je specifické tím, že spoluvlastníci jakožto účastníci daného řízení mají v podstatě postavení jak žalobců, tak žalovaných, tzn. že kdokoliv ze spoluvlastníků může k soudu podat příslušný návrh na vypořádání spoluvlastnictví. Soud zároveň není takovým návrhem vázán a při stanovení způsobu vypořádání spoluvlastnictví postupuje dle zákona nehledě na to, co navrhují účastníci řízení (není-li předmětem návrhu smír).

Bude-li tedy jeden ze spoluvlastníků navrhovat např. přikázání pozemku do jeho výlučného vlastnictví, není soud povinen tento návrh respektovat a může se stát, že jako způsob vypořádání zvolí privilegované rozdělení věci.

Se specifičností takového řízení souvisí i odlišné řešení otázky nákladů řízení, kdy Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 404/22 ze dne 05.04.2022 potvrdil, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nelze vycházet ze zásady úspěchu ve věci, ale z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. I z toho důvodu se v těchto řízeních uplatní v drtivé většině princip toho, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Uvedený závěr Ústavního soudu jenom podtrhává to, že je-li to mezi spoluvlastníky alespoň trochu možné, vždy je výhodnější se na způsobu vypořádání spoluvlastnictví dohodnout, aniž by bylo třeba tuto otázku řešit před soudem. K nalezení odpovídajícího řešení může pomoci i advokát.

Dojde-li již k soudní fázi, je třeba se připravit na to, že náhrada nákladů řízení nebude soudy, potažmo „neúspěšnými“ spoluvlastníky poskytována.