Nejvyšší soud se v nedávném rozsudku ze dne 09.07.2024, sp. zn.  27 Cdo 2853/2023 zabýval otázkou, zda je možné při zrušení spoluvlastnictví k obchodnímu podílu takový podíl rozdělit mezi spoluvlastníky bez souhlasu valné hromady.

Spoluvlastnictví obchodního podílu se v praxi nejčastěji objevuje v situacích, kdy obchodní podíl zdědí několik dědiců. Takový režim je poměrně nepraktický a v praxi působí nemalé obtíže. Dosud nebylo ani vyjasněno, zda si mohou spoluvlastníci obchodní podíl při zrušení spoluvlastnictví vůbec reálně rozdělit. Popř. zda k takovému rozdělení potřebují souhlas valné hromady.

Část právní doktríny se přikláněla k tomu, že v důsledku ustanovení § 43 zákona o obchodních korporacích není možné spoluvlastnictví k obchodnímu podílu vypořádat jeho reálným rozdělením, neumožňuje-li rozdělení podílu i bez souvislosti s převodem či přechodem obchodního podílu společenská smlouva. Stejně tak část doktríny vyžadovala souhlas nejvyššího orgánu obchodní společnosti k rozdělení obchodního podílu. V důsledku výše uvedeného tak mohlo dojít k zablokování vypořádání spoluvlastnictví reálným rozdělením obchodního podílu.

Nejvyšší soud však vyložil, že zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se řídí úpravou v § 1140 a násl. občanského zákoníku. Proto se na něj nemůže vztahovat ustanovení § 43 zákona o obchodních korporacích.

Soud tedy připustil možnost dohody spoluvlastníků o reálném rozdělení podílu mezi jednotlivé spoluvlastníky. K takové dohodě se pak nevyžaduje souhlas valné hromady společnosti a valná hromada dokonce nemá pravomoc o této záležitosti rozhodnout.

Svým rozhodnutím soud rovněž aproboval možnost podání žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k obchodnímu podílu formou reálného rozdělení.

Právo obchodních společností je jednou ze specializací naší advokátní kanceláře. Budete-li mít zájem o naše služby v této oblasti, neváhejte nás kontaktovat.