Ústavní soud v nedávné době posuzoval vliv zaměstnání rodiče na rozhodování o střídavé péči o dítě (I. ÚS 847/22). Jednalo se o případ otce, který kvůli stanoveným pracovním směnám přicházel o podstatnou část soudem určeného styku se svojí dcerou. V důsledku toho se střídavá péče realizovala jenom v omezeném rozsahu. Svým návrhem chtěl otec docílit toho, aby nebyl o společně strávený čas se svou dcerou ochuzen.

Obecné soudy dospěly k závěru, že pracovní režim otce neumožňuje realizaci střídavé péče, a to ani s pomocí otcovi rodiny. To podpořil i kolizní opatrovník s odkazem na to, že se otec nepokusil se zaměstnavatelem sjednat vhodnější nastavení směn. Ústavní soud nicméně dospěl k závěru, že nelze proti sobě stavět právo otce na svobodnou volbu povolání a jeho rodičovská práva. Soudy musí tudíž při rozhodování o střídavé péči brát v potaz i pracovní povinnosti rodičů.

Soud by se tedy měl snažit úpravu styku či péče o dítě nastavit tak, aby vyhovovala nejen zájmům dítěte, ale i pracovním povinnostem rodičů.

Budete-li mít zájem o konzultaci k tématu střídavá péče či v oblasti rodinného práva obecně, neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím záložky Contact.