V současné době více než kdy dříve nabývá na významu institut inflační doložky jakožto nejsnadnější cesty, jakou lze pravidelně ze strany pronajímatele zvyšovat nájemné bez nutnosti souhlasu nájemce. Aby inflační doložka splnila tento účel, musí ji pronajímatel ve smlouvě koncipovat dostatečně určitě. V opačném případě by totiž byla taková doložka neplatná.

Inflační doložka je smluvním institutem, jejíž přesné znění ale není upraveno v žádném zákonném předpise. Jedinou výjimkou je ust. § 2248 občanského zákoníku: „Strany si mohou ujednat každoroční zvyšování nájemného“. Citované ustanovení se týká výhradně nájemních vztahů.

I při sjednávání způsobu zvýšení nájemného tedy mají strany určitou smluvní volnost. Ta je limitována pouze obecnými zásadami. Například v případě nájmu bytů patří k těmto zásadám ochrana slabší strany, tedy nájemce, či obecná zásada dobrých mravů. 

Platná inflační doložka v nájemních vztazích musí zahrnovat minimálně tyto tři body:

1) datum zvyšování nájmu – například k 1. květnu nebo k výročí uzavření smlouvy,

2) proces, jak k navýšení dochází – například na oznámení pronajímatele nebo automaticky,

3) inflační ukazatel, o jehož hodnotu se nájemné navyšuje – ujednání o navýšení pouze o „inflaci“ je neurčité. Jako inflační ukazatel se často používá index spotřebitelských cen zveřejňovaný Českým statistickým úřadem nebo Eurostatem.

Smluvní vztah lze nastavit také tak, že inflační doložka se aktivuje automaticky až při překročení určité míry roční inflace a slouží jako pojistka proti nepředvídatelným výkyvům.

Inflační doložka je důležitým nástrojem pro valorizaci nájemného zejména z pohledu pronajímatele. Právě těm doporučujeme ji v nájemních smlouvách pro její praktičnost využívat.

V případě zájmu o konzultace v oblasti právní úpravy nájmu se na nás neváhejte obrátit prostřednictvím záložky Contact.